V noci ze středy na čtvrtek jsme měli vykradenou jurtu poprvé. Dostali se tam klíčem, který jsme nechali našemu panu elektrikáři pod špalkem… Naše chyba.

Ze čtvrtku na pátek se do jurty šli loupežníci podívat podruhé. Tentokrát již bez klíče, poškozením opláštění jurty a vytrhnutím konstrukce okna.

V neděli byli v jurtě naposledy. Po třech vloupáních už v jurtě věru nezbylo nic zajímavého k ukradení. To loupežníky rozhněvalo a tak se rozhodli se s jurtou vypořádat.

Po zapálení jurty ještě uběhla chvíle, než si požáru všiml skvělý pan soused. Ten okamžitě zavolal hasiče. Bohužel hasiči mohli požáru jen přihlížet a nezbylo, než spáleniště dohasit a nechat tam smutný pohled pro děti.

Zhruba po měsíci se podařilo loupežníky dopadnout a oni se ke všemu doznali. Bohužel aktivit měli mnoho a tak až do dnešního dne není případ uzavřen. Je možné, že za dva měsíce již bude vše připraveno na soud.

Loupežníci se nám přišli omluvit. K jejich omluvě jsme přistupovali otevřeně a dali jsme jim možnost dokázat, že je jim to opravdu líto. Bohužel téměř žádnému ze svých slov nedostáli a my jsme opakovaně prožívali zklamání z jejich jednání. Proto zpětně musíme zhodnotit, že více než omluvu, jsme jejich jednání vnímali jako alibi pro případný soud.

S dětmi jsme měli možnost vidět novodobé loupežníky. Stejně tak jsme společně zažili jejich řádění na “vlastní kůži” a tak jsme rádi, že je chytili a že se snad dosáhne i na spravedlnost, o které si tak často povídáme.