Lidé u nás v Jaatě

Bára

Bára “Drahaňská” Szmeková

Po osmi letech práce v sociálních službách jsem potřebovala práci, ve které dosáhnu hmatatelných výsledků… v jurtě se každý den při odchodu můžu ohlédnout za uspořádaným a uklizeným prostorem, což mě velmi uspokojuje. 🙂 Jsem lesní duše neustále hledající pravdu, ale ve fyzickém světě ráda měním chaos v řád a neustále optimalizuji systém (úplně nejradši v domácnosti a kuchyni). 🙂

Evča

Eva Sionová DiS.

Jsem máma jedné holčičky a děti v jurtě společně s ní mi ukazují, jak být a žít v přítomnosti. Mám ráda přírodu a pěstování čehokoli k jídlu nebo jen tak pro radost a to bych ráda předala i ostatním.

Adélka

Bc. Adéla Závorková

Teď jsem na toulkách v severských koncích naší planety. Pokud jsem tady, tak pracuji v Jaatě. Přešla jsem z civilizace do divočiny a líbí se mi tam. Dětem se mnou snad taky 🙂 Baví mě si hrát, vymýšlet hry a nechat se provádět dětským světem těmi nejlepšími průvodci… Taky je ráda někdy provedu.

Iwanka

Bc. Ivana Petlachová

Učitelkou ve školce jsem už sedmým rokem. Toto povolání si mě našlo samo. Kdysi jsem chtěla být spisovatelkou nebo tanečnicí, ale učitelkou nikdy. Do neznámých vod učitelování jsem pronikla skrze Waldorfský seminář. K jeho studiu mě přiměla spousta otázek, která se vyrojila po narození mých dvou synů. Těší mě být s dětmi (i pokročilého věku), v blízkosti jejich otevřených srdcí, s hlavou v oblacích pohádkového světa a nohama (snad už čím dál víc) pevně na zemi. V krásném, zdravém a pravdivém prostředí. Ctím pevné hranice. Snažím se odolávat tlaku doby a nestat se bezduchým výkonným robotem. Významně mě ovlivnily čtyři roky praxe ve waldorfské školce, odtud stále čerpám. S vděkem také vzpomínám na mé první pedagogické krůčky v lesní školce v Řevnicích. V jurtě jsem moc ráda.

Terka

Mgr. Tereza Vavrečková

Pomáhám při udávání směru Jaaty, snažím se být oporou pro rodiče, děti i lektory. Spolu s dětmi poznávám principy fungování skupiny, přehodnocuji své hodnoty spolu s nastavením dětí. Baví mě být venku, hrát si, zpívat i tančit. To vše mi děti umožňují a já jsem jim vděčná…

Anastázie

Anastázie Pešková

Láká mě vnímat svět optikou dětí, které dokáží ve své přirozenosti žít v právě probíhajícím nekonečném a jedinečném oka-mžiku. Neřeší čas, dokáží ještě dostatečně dlouho pozorovat a čerpat z bytí samého. Z činnosti, kterou právě vykonávají. Když potřebují plakat, smát se, ležet, běhat – dělají opravdově opravdové věci naplno a celou bytostí. Jsem pro ně ráda dospělou oporou, kterou ke svému vývoji potřebují.